Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

"If music be the food of love, play on!" - W.Shakespeare

 
 

The Wolfman

Vytvořeno 19.02.2010 22:55:01 | Poslední změna 19.02.2010 22:56:35

The Wolfman

 

                Chcete  konečně vidět film o opravdových vlkodlacích, ne o polonahých, polohomosexuálních výrastcích, kteří osudově bojují s vegetariánskými upíři a lámou srdce dívkám a holčíčkám? Pak je Wolfman to pravé!

---

Předtím, než jakkoli začnu opisovat svoje dojmy a pocity z filmu Wolfman musím narovinu říct, že opravdu nejsem fanouškem filmových hororů. Možná i proto jsem k Wolfmanovi přistupoval s menší rezervou - přeci jenom, sledovat vesměs obyčejní příbeh o lovu na potvoru v kině mi nepříjde jako zrovna ideální strávení času. A možná právě proto se mi Wolfman nakonec líbil. Je to totiž horor, který si na nic nehraje. Nechce být dramatem na zamyšlení a nechce být něčím novátorským. Je to prostě film, který vás přenese od začátku až k titulkům na vlně klišé příběhu, napětí, tékoucí krve, téměř bezchybných vizuálních efektů a dokonale předvídatelných lekacích momentů. Nic míň, ale bohužel ani nic víc.

                 Jak jsem již naznačil, dějově se o žádný zázrak nejedná. Celý příběh se odehrává v Anglii na panství Blackmoor koncem 19.tého století. Mladý Ben Talbot se jedné noci octne v tamojším tmavém lese. Bohužel si vybral nesprávny čas na potulky po kraji a jelikož je úplněk, rozthá ho neznámá příšera. Jeho truchlíci otec Sir John Talbot (Anthony Hopkins) a Benova vdova Gwen (Emily Blunt) zavolají Benova bratra, Lawrence, který se živí jako cestujíci divadelník a už hodně dávno se doma neukázal.

                Lawrence Talbot (Benicion Del Toro) přichází na panvství Talbotů a hodně rychle se dozvídá, že Blackmoor už nějakou dobu terorizuje záhadná příšera. Někteří viní cikány, jiní jejich cvičeného medvěda a někteří věří staré legendě o monstru mezi vlkem a člověkem, které vylejzá jenom za úplňku. Do hry se také zamotá agent Scotland Yardu Francis Aberline (Hugo Weaving). Lawrence, kromě touhy po pomstě, slíbí Gwen, že udělá co bude v jeho silách aby se dovědel co se stalo Benovi, a tak má o důvod navíc vydat se spolu s lovci do cikánské osady za nejbližšího úplňku. A tady se Lawrence poprvé stane svědkem jatek, které dokáže Blackmoorská obluda rozpoutat. A ani sám mladý Talbot se neobejde bez rány od monstra. Pravda, namísto ukousnuté ruky či nohy se mu dostane něčeho o dost horšího. Je bestii pokousán a stane se nositelem její kletby - je jenom otázkou času, kdy se i z něj stane vlkodlak.

                Shakespeare to není, ale pokud nemáte problém na 100 minut vypnout mozek, děj vás ponese přímočaře až k jasně předvídatelnému konci a ani si neuvědomíte, že se dívate na změs filmů Bratrstvo vlků a Dracula (z roku 1992). Na co však Wolman rozhodně stavil hodně je atmosféra. Od začátku až po konec je film výrazně „černý", většina scén se odehráva v noci - přinejlepším v lese - a produkce si hodně vyhrála jednak s autenticitou a hlavně s ponurým laděním každé scény. Jako dokonalé se pak jeví ztvárňení londýnskeho blázince, ze kterého třeba ještě pár nocí nebudete mít dobré spaní. Občas jsem ale měl pocit, že to autoři mírně přeháňejí s množstvým krve, které se na plátně objeví. Chápu, že to k takovému filmu patří, na druhou stranu to už ale občas hraničilo se slasherem. I když je pravda, že v poslední třetině je krvavých masakrů výrazně méně, protože se film více soustřeďuje na Lawrence a jeho vnitřní boj s bestií.

                Druhou velkou devízou Vlkodlaka je fakt, že herecké výkony jsou na opravdu dobré úrovni. Benicio Del Toro mi hodně připoměl Brada Pitta ve filmu The Curious Case of Benjamin Button - a to nejen vzhledově, ale i spůsobem stvárnění hlavního hrdiny jako človeka ve velmi těžké situaci. I Del Toro je však zastíněn úžasným Anthony Hopkinsem, který je králem v každé své scěne a své úlohy se zhostil opravu mistrně. Emily Blunt zvládla úlohu vdovy docela dobře. A samozřejme Hugo Weaving má s rolemi kamenných „agentů" hodně zkušeností, takže jeho výkon lze jen chválit.

                Atmosféru filmu však trochu kazí nejenom občasná nekonzistentnost, ale také dialogy. Pod nekonzistentnost bych započítal celou část dejě, která se točí kolem cikánů a jejich působení ve filmu. Přišlo mi to jako docela zbytečná odbočka a pro děj úplně nepodstatné zdržování. Navíc, cikáni se objevují jen v ůvodu a po zbytek filmu jsou všechny dějové prvky, které se jich týkali, úplně mimo.

Dialogy - i když jich není nijak přehnaně mnoho - občas opravdu nedávají smysl. Ale jelikož celý děj je silně kompatibilní s vypnutým mozkem, je dost možné, že si některé nesmyslné a klišovité frázy ani nevšimnete...

                The Wolfman v mnohém spoléha na CGI, čili vizuální efekty - ty jsou ale naštěstí hodně povedené. Od jednotlivých vlčích forem až po „počítačový Londýn", všetko je hezké, šikovně vymodelované a hlavně „to" působí temně. Je trošku škoda, že animace působí mírně kostrbatě a že jednotlivé proměny z člověka na vlka nejsou trochu detailnější - problémové záběry většinou řeší střih. Takže na nějaké detailní záběry jako u Sandmana ze Spidermana 3 nečekejte... holt ten stomiliónový rozdíl v rozpočtech je znát :)

                Vlkodlačí soundtrack a jeho vývoj je kapitola sama o sobě - hudbu začal skládat Danny Elfman, dokonce i většinu své práce nahrál a pak se studio rozhodlo najmou skladatele jiného - Paula Haslingera. Kto zná jeho hudbu pro filmy a PC hry - jako Underworld: Rise of the Lycans, Need for Speed: Undercover nebo Rainbow Six: Vegas - ten ví, že jeho silně elektronický styl by se jen těžko trefil do atmosféry tohoto filmu. To si uvědomili i lidé z Universal studií a tak na poslednou chvíli opět zavolali Elfmana. Výslední soundtrack je teda tak trochu nemastný-neslaný. Rozhodně je to adekvátní poslech k hororovému filmu, na druhou stranu ale postráda Elfmanův klasický melodický přístup. Je pravda, že v některých momentech vám hudba připomene „burtonovské" filmy jako Střihoruký Edward, 9 nebo Mrtvá nevěsta - bohužel se však k těmto soundtrackům nikdy nepřiblíži natolik, aby to bylo nějakým spůsobem výjimečné. hudba je navíc „obohacena" klasickými kliše jako jsou údery v lekačkách či smyčcové „výjezdy" v momentech napětí. Z normálu se soundtrack vyjíma jenom v momentech, kdy se na scéně objevují cikáni - tam totiž Elfman hodně využívá houslová sóla, která hudbu sice oživují, ale nedělají ji o nic příjemnější na poslech.

The Wolfman je, narozdíl od hlavního antagonisty, vlkem, který vás třeba i pokouše když včas vypnete mozek. Ale rána se vám začne hojit už cestou z kina domů a je málo pravděpodobné, že by na vás Vlkodlak nechal nejaké trvalejší stopy.

Tudíž - pokud jste fanoušky vlkodlaků a všeho, co je jich týka, jděte na Wolfmana. Film těmhle stvůrám ostudu nedělá (narozdíl od druhého dílu Twilight ságy). Pokud si chcete oddechnout, vypnout hlavu a zrelaxovat v mírně strašidelné atmosféře, tak vás Vlkodlak jen sotva sklame. Pokud ale od filmu čekáte nějaký trvanlivější zážitek nebo - nedejbože - myšlenku či pointu, pak se Wolfmanovi vyhýbejte. A zajděte si raději ješte jednou na Avatara...

HODNOCENÍ: 6,5/10